Letní výcvikový tábor - Hejnice 2013

11.09.2013 07:56

Pro mnohé z nás neodmyslitelně patří k prostředku léta soustředění záchranných psů v Hejnicích.

Tento rok se pořádání tohohle pestrého a po všech stránkách příjemně náročného prodlouženého týdne tradičně zhostili psovodi SDH Hejnice pod taktovkou našeho velitele Franty Schejbala. Ten byl strůjcem celého programu společně s Milanem Třískou, který se zhostil organizačních povinností, a tvořili tak společně skvěle fungující tým.

 

Program oficiálně začínal sobotním ránem, ale psovodi, figuranti i všichni ostatní účastníci začali přijíždět do Hejnic už v pátek a pomáhali dolaďovat poslední potřebné detaily. I díky tomu jsme v sobotu ráno mohli začít naplno s tréninkem.

Program a denní rozložení činností celého soustředění se po mnoha letech ustálili a probíhal v zásadě ve dvou hlavních blocích - dopoledním a podvečerním výcviku. Dopolední výcvik se zaměřoval na nácvik plošného a sutinového vyhledání, vodních prací a slaňovací techniky, zatímco podvečerní výcvik byl individuálně zaměřený na poslušnost nebo dovednost.

Pro nácvik ploch jsme využívali různé terény v okolí Hejnic, pro sutiny pak staré městské lázně v Jablonci nad Nisou a nově vznikající trenažer v Hrádku nad Nisou.

Okolí Hejnic jsme využili hned první den, kdy byl v plánu nácvik plošného vyhledávání. Jelikož byli někteří naši spolutáborníci noví, seznámili jsme se s nimi i s novými přírůstky do smečky, a utvořili jednotlivá družstva, cvičící spolu pak prakticky celý týden. Ve stejné duchu se vedla i odpolední poslušnost a dovednost, a tak nějak jsem začínali tušit že tahle parta si vážně sedla a čeká nás úspěšný a nezapomunetelný týden.

Večer pak bylo připravené promítání záběrů z mise v Turecku Franty Schejbala.  Jak obrázky, tak Frantovo vyprávění člověka vtáhlo a zase nám připomnělo, jak životně důležitá může tahle naše záliba být.

Matka příroda se nám připomněla hned jeden z prvních dnů, kdy se během naší večerní rozpravy velmi intenzivně rozpršelo a všechno nabralo rychlý sled. Zajištění psů, zabezpečení stanů a rychle zpět do sucha naší verandy, kde jsme se zahřívali jak se dalo, sledovali jak stoupá řeka, a poslouchali houkání místní sirény. Ráno jsme zjistili, že ti, co spali ve stanu, měli přesnou představu o dešti či nedešti, měnila se jim podle toho totiž hladina ve spacáku.. Stany postavené strategicky blízko u cesty, která během noci bez problému konkurovala horskému potůčku, naštěstí svými stany zabránili odplavení většího množství zeminy a škody nebyly zase tak velké. Voda stany prostě jen protekla, a tak pracně navozený štěrk, který zůstal před stany jsme pak už jen rozhrnuli po okolí.

Po takhle náročné noci následoval výcvik sutin v Jablonci a pak velmi příjemný pozdní oběd u jablonecké přehrady.

Následující dva dny byly na programu vodní práce a slaňování, tedy činnosti, na které jsme se všichni těšili, protože se během roku moc nenacvičují. Nácvik vodních prací byl organizován se dvěma figuranty ve vodě a jedním člunem.  Každý ze skoro dvaceti psů si mohl vyzkoušet aporty z vody, tažení tonoucího, aporty ze člunu a přitažení člunu i s posádkou. Tropicky horké odpoledne se pak využilo pro nácvik „doměčků“, které vyrostly na okraji cvičiště během předchozího dne.

U slaňování jsme nejen z časových důvodu pro letošní rok nezařadili traverz přes řeku, a zaměřili jsme se více na práci s lanem a fyzicky náročné slaňování se psem. Odpoledne jsme pak naše už poměrně unavené psy nechali odpočívat a věnovali se práci s GPS a mapou. Nabyté znalosti jsme vyzkoušeli na krátkém okruhu, na kterém jsme označili některá významná místa v okolí Hejnic.

Na poslední den byla pro všechny účastníky připravena krátká cesta, na které museli psovodi prokázat svoji znalost s GPS a vysílačkou a na samotném konci pak čekalo pro psy krátké prohledání terénu, ve kterém se pohřešoval jeden ztracený houbař. Všechna dvoučlenná družstva dorazila po splnění všech úkolů na místo a my jsme se mohli po tomhle posledním hledání společně odebrat na oběd ke Kačeně.

Odpoledne se pak neslo ve znamení úklidů a příprav na cestu domů po skoro deseti společně strávených dnech.

 

A jaké to bylo? Skvělé! Bezva parta, profi vedení a výcvik, bezvadné prostředí. Každý odjížděl domů s novými poznatky a zase o něco zkušenějším psem. Ale popravdě, všechny ty pocity a zážitky se velmi špatně vkládají na papír, nejlepší je si je osobně zažít. Přidáte se? My se už teď těšíme zas na tu záchranářskou část příštího léta.  Takže… Uvidíme se v Hejnicích J

 

PaK